27. 2. 2010

VOLÁME JARO - SUPER PROCHAJDA

Sobotní krásné počasí páníčkové využili k práci na zahradě a naší barabizničce. Pro nás chlupáče to znamenalo neskutečné dovádění na zahradě.

Páníčkové sice po příjezdu, když viděli tu rozmáčenou zahradu, měli zaječí úmysly, ale nakonec se smířili s tím, že nás budou muset s největší pravděpodobností vykoupat. Což jsme ovšem my čtyřnozí ani zdaleka netušili...

Prohnali jsme sousedovic čičiny, očuchali, jestli nám tam někdo nelumpačí a pak už jsme se mohli věnovat našim oblíbeným činnostem, válení se v blátě a zbytcích sněhu, kousání větviček, tahání za uši, běhání loužemi, zkrátka sen každého retrívra.

Panička byla málem na mrtvici, když nás viděla. Argo totiž vymyslel super maskovací manévr, mno posuďte sami...

Páníčkové sice tomu moc nerozumněli, ale smáli se, tak jsme dováděli dál. Také jsme trošku potrénovali hledání srnčí pacičky v revíru zahrady, abychom se jen tak neflákali.

A za odměnu přišel na řadu i tenisáček...

Odpoledne se k nám přijel podívat i náš Tonda (Anthonio z Borových lesů) s paničkou Míšou a Karolínkou. Samo jsme vyrazili na vycházku po blízkém okolí hned po chvilkovém pozóvání, kdy byl Toník ještě poměrně čistý...

Pro ty, kteří nás nerozeznají ani podle čistoty, tak tu máme malou nápovědu - zleva jsem já, pak Argo (to největší čuně) a nakonec Tonda (zatím ještě suchý a čistý).

Procházka byla super, počasí nádherné, výhled do okolí jedna báseň. Stihli jsme se vykoupat v místním malém rybníčku s přítokem, proslídit přilehlá křoviska, vyválet se ve zbytkovém sněhu na louce...

Míšo, Karolínko a Tondo děkujeme, že jste přijeli a užili jsme si báječnou procházku a veříme, že si ji brzky zopakujeme. Tonda je veliký fešák, díky, že se o něj tak dobře staráte...

Ostatní fotečky naleznete tady. Poznávací znamení pro rozlišení jednotlivých  hafíků je jednoduché. Ten co vypada nejrozumněji jsem já, to největší čuně je Argo a ten nejčiščí s obojkem je Tonda.

Po příjezdu domů nezbývalo našim dvounožcům nic jiného než nás nahnat hupky šupky rovnou do vany a nám teprve tehdy došlo, proč se na nás páníčkové tak culili a nechali nás vyvádět všemožné bahnité lumpárny.

30. 1. 2010

ZIMNÍ PROCHAJDA V ŽINKOVECH

Je začátek nového roku a všude je zima. Byl by hřích takového sněhového počasí nevyužít na procházku a foceníčko.

A tak jsme se domluvili s přátelskou smečkou z Borových lesů a vymysleli společný výlet. Našli jsme místo na půl cesty mezi Plzní a Budějovicemi a hurá na cestu.

Ráno krásně svítilo sluníčko a nebe bylo bez mráčku - ideální počasí. A než jsme se nadáli byli jsme na cestě do Žinkov, kde se nachází krásný zámeček.

Sněhu bylo všude kolem nás spousty, s holkama Werčou a Aileen jsme se uvítali válendou v něm, jak se na retrívry patří.

Nejen my čtyřnožci jsme si užívali sněhu i páníček se vrhnul do víru závěji a dováděl jako malej kluk.

Také jsme společně vystoupali na skalu a paníčce na přání zapózovali. Sice chvilku trvalo, než jsme se trošku z té pranice a rozlítanice zklidnili, ale nakonec se vše povedlo...

Kdybyste nás náhodou nepoznali, tak zleva Werča, páníček Michal, Aileen, páníček Péťa, Argo a nakonec já. Paníčka povídá, že tam číhán jak divizna , ale to jsem celej já.

Po pózování a slezu ze skalky, kde někteří z nás si hráli na vlka - viz náš "malej" Argo (za chvíli vám ho ukážu), jsme pokračovali v procházce plné lovení sněhových koulí a lítání sem a tam a tam a sem. Jen Werče se moc nechtělo - njn už je z ní rozumná psí mamina.

A když jsme došli na volné pole, lán, kde nic tu nic. Všude krásný klid, ve sněhu ani tlapka. To je jasné, že jsme to museli hned napravit a celý ten lán proběhnout a zanechat tam naše otisky.

Se ví, že když vysvitlo sluníčko, tak přišel čas i na pózování pro paničky objektiv. Mě se tedy moc nechtělo, ale holky s Argem si to opravdu užívali...

Pořádně jsme se vylítali a užili, prohlédli si okolí zámku, prošli se po okraji Žinkovského rybníka plně zakrytého sněhem. Nezapoměli jsme ani na pózu před zámkem, to je jasné, že? Jinak byste nám nemuseli věřit, že jsme tam byli... Tak mrkejte!

Před zámkej také byly krásné "vydlabané" tůje a to by nebyl náš páníček, kdyby tam hned nevlezl a my za ním.

Bylo tam krásně teplíčko a útolno a to dokonce tak, že se panička vzdala svého canoníčka a šla si zapózovat s námi...

Mno a nakonec přišlo ještě společné samofoto...

Tak a to je asi tak všechno. Ještě jsem se pokoušel svým přímým způsobem Werču a jejího páníčka přesvědčit, že už by to chtělo vrh B, ale nějak to neprošlo...

Před odjezdem jsme se ještě posilnili pár větvičkama a hupky, šupky do autíčka a hurá zase na cestu.

Další zážitky z roku 2009 čmuchejte v zde